Svědectví kněze - exorcisty.
Pochopil jsem, že je posedlá, že satan přes ní velmi silně působí. Požádal jsem dokonce pět zbožných farníků, aby se modlili během mého obřadu exorcizmu nad tou osobou. A zatímco jsem četl ty obvyklé, tradiční modlitby exorcizmu, satan se vysmíval. Mluvil anglicky. Ponižoval mně, posmíval se mi.
Kněz Leonid, redemptorista, z Ukrajinské provincie, se účastnil 15. mezinárodního kněžského semináře v Medžugorji, a podal účastníkům semináře a potom i novinářům radiostanice Mir Medžugorje, nevšední svědectví, které přinášíme v plném znění:
„Má první pouť do Medžugorje byla spojena s mými závazky a s kněžským povoláním. Zejména rok 2005. Naše místní církev mi svěřila velikou zodpovědnost a nesení těžkého kříže - a to je služba exorcisty.
První měsíce a první rok byly naplněné velikou Boží láskou a milostí, ale přirozeně i velikými těžkostmi. Ale skutečně velký problém nastal v době jednoho, abych to tak řekl „velkého exorcizmu“ nad jedním posedlým. Velmi hrubým hlasem, plným hrůzy…, ten hlas se obrátil ke mně slovy: 'Já jsem strašný, já jsem silný a já tě zničím. Zničím tvoje kněžství, tvůj řeholnictví a celý tvůj život.' I když to bylo strašné, přesto jsem vše nebral příliš vážně, protože plně věřím Bohu a nemám důvod Mu nevěřit. Vím, že i strach před satanem už sám o sobě je ztráta. Ale Bůh dopustil tuto situaci, o které vám budu vyprávět, abych zažil, jak veliká a mocná je jeho Matka a abych zažil, jak svatá je zem Medžugorje. Když jsem prožíval veliké bolesti, zkoušky a pokušení, snažil jsem se modlit, ale nemohl jsem. Každý den jsem chodil ke zpovědi, ale satan mne zkoušel. Zkoušky byly tak silné, že jsem úplně ztratil pokoj v duši. A ne jen to. V duši jsem cítil, že jsem ztratil řeholnictví a kněžství. Cítil jsem, že se topím a jsem ztracený. V té těžké situaci, zatímco jsem nechápal co se semnou děje, někdo mi nabídl cestu do Medžugorje. Jel jsem. Byl jsem se skupinou kněží. Oni se modlili a já nemohl. Prostě jsem se nemohl modlit. Na té pouti jsem se setkal i s jedním starým knězem, otcem Ambrožem ze Slovenska. On zcela obětoval svůj život a své povolání práci s Ukrajinci v oblasti Zakarpatské Rusi. Tehdy byl na pouti po přestálém infarktu a měl i cukrovku. On byl v Medžugorji už pětkrát. Nadchl mne svojí obětí a pokorou. Je řeholník, františkán. Stal se přítelem na té cestě. Já jsem mu pomáhal, vodil jsem ho jako starého člověka za ruku. Zdálo se, že já jemu pomáhám, ale ve skutečnosti pomáhal on mně. Vystupovali jsme spolu na Podbrdo. Bylo nám řečeno, že na kopci bude zjevení pro jednoho z vizionářů. Bylo tam mnoho lidí, kněží. A to prostě bylo první překvapení v Medžugorji. Sedl jsem si vedle otce Ambrože a obrátil jsem se zády k místu zjevení. Cítil jsem, že nejsem hoden být tady. Ale během modlitby růžence se ve mně probouzela touha podívat se co se to děje na místě zjevení. Současně s tou vnitřní touhou jsem cítil druhý hlas, který mi říkal: Nedívej se tam. Ty jsi úplně selhal a skončíš v pekle. Strašné. Ale ty první pozitivní pocity mne přesto obrátili k místu zjevení. Začal jsem se dívat a hledat. Možná přesto něco uvidím… Rodila se ve mně naděje, ale také se ozývaly i nové argumenty, že moje pokoření se nezmění. V tom osudovém okamžiku jsem uvěřil. Na okamžik, jako odpověď na všechny otázky. Pocítil jsem, zažil jsem Pannu Marii, jak sestupuje z nebe. Bylo to úžasné. Tak silný pocit, vůně nějakého jiného světa, odlišného od toho, co jsem do té doby zažíval. A pak mne naplnila pokojem nějaká něha, nějaká lahodnost, jako něžný vánek Mariiny přítomnosti. Ona se mně přibližovala. A jak Ona byla blízko, vzdalovala se síla zlého. V srdci jsem prožil nové odhalení. Zažil jsem, jak je silná Panna Maria a její přítomnost. Pochopil jsem tehdy, že Ona neodhání zlé duchy, že oni utíkají sami. Utíkají, protože nemohou snést čistotu a krásu její přítomnosti. Ona je ponižuje, neodhání je. Ona prostě miluje, ale oni to nemohou snést. A tehdy nastává proměna duchů ve mně! Duch satana, který ničí, zmizel se svojí depresí, se svým strachem. On prostě zmizel a na to místo sestoupil Duch Panny Marie. Slyšel jsem v srdci hlas: 'Neboj se, já jsem tvoje Matka! Já jsem pro tebe záruka, že ty nebudeš zavržený!' Všechno se proměnilo!
Ten zážitek přítomnosti Přečisté Panny Marie se stal pro moje povolání, pro moje kněžství a můj řeholní život, pro moji službu, zázrakem lásky, která mne zachraňuje! Cítím Mariinu přítomnost při každém exorcizmu, který provádím.
Jen jeden malý příklad, protože jich mám mnoho.
Naši kněží měli jednu posedlou dívku, která přišla ke zpovědi. Zpovídal ji kněz, který se právě vrátil ze studií v Římě. A když vyslovoval formuli rozhřešení ta osoba ho tak silně udeřila, nebo spíše satan skrze ni, že se zhroutil. Padl. Potom ta osoba jakýmsi hlasem volala druhého kněze. Ten se vylekal a volal mně: Otče Leonine, přijď sem rychle. Máme tu neobyčejnou situaci… Po tom rozhovoru ta dívka přišla, kde jsem byl já. Když jsem zahájil obřad exorcizmu, hned jsem stanovil diagnózu. Pochopil jsem, že je posedlá, že satan přes ní velmi silně působí. Požádal jsem dokonce pět zbožných farníků, aby se modlili během mého obřadu exorcizmu nad tou osobou. A zatímco jsem četl ty obvyklé, tradiční modlitby exorcizmu, satan se vysmíval. Mluvil anglicky. Ponižoval mně, posmíval se mi. A pak jsem začal modlitbu k Panně Marii. Byl jsem vyčerpaný. Začal jsem být nervózní. Cítil jsem, že musím ukončit modlitbu, a on stále neodchází. Byl to duch sebevraždy. Začal jsem celým srdcem vzývat Pannu Marii. Tak, jak dítě volá matku. A tehdy teprve začalo pravé vřískání: ,Já nemohu dál, protože přišla Panna Maria. Já už to nevydržím, protože přišla Panna Maria. Já musím ven!
To byl jenom jeden případ a mám mnoho podobných. Za těch pět roků ve kterých je mi svěřena služba vykonávání exorcizmu, mám veliká pokušení. Měl jsem je i dříve, vím, že je budu mít i nadále, ale Bohorodička mne chrání ve svém srdci. Já už nemohu žít bez Medžugorje a bez Jeruzaléma. Každým rokem potřebuji být v Medžugorji a v Jeruzalémě. Protože to je pro mne víra. Tady mám víru, požehnání a milost.“
Pro posluchače radiostanice Mir Medžugorje, potom ještě dodal, jak je vděčný Bohu, že může i tímto způsobem svědčit o milosti Panny Marie a dodal: „Přeji všem posluchačům radost. Přál bych si, aby každý z nás se snažil více milovat Přesvatou Bohorodičku, protože Ona je naše Matka. Ona miluje svoje děti. Je pro nás ochotna udělat všechno, když to od ní žádáme. Já cítím, že kdyby nebylo Boží Matky, že bychom všichni byli ztracení. Proto každou sekundu našeho života prožívejme s Ní. Osobně cítím povolání, abych i já pomohl, aby lidé přišli do Medžugorje. Abych sem přiváděl lidi, kteří strašně duchovně trpí!“
Otec Leonid na závěr požehnal všem posluchačům!
Zdroj: © Information Centre "Mir" Medjugorje
(Pozn. Ludvík Šojdr: Něco jakoby mi říkalo, že není od věci doplnit svědectví malým dodatkem z Božího slova...:)
Někteří z nich však řekli: "Démony vyhání ve jménu Belzebula, knížete démonů."
Jiní ho chtěli podrobit zkoušce; žádali od něho znamení z nebe.
Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: "Každé království vnitřně rozdělené pustne a dům za domem padá.
Je-li i satan v sobě rozdvojen, jak bude moci obstát jeho království? Říkáte přece, že vyháním démony ve jménu Belzebula.
Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto budou oni vašimi soudci.
Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo Boží království.
Střeží-li silný muž v plné zbroji svůj palác, jeho majetek je v bezpečí.
Napadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a kořist rozdělí.
Kdo není se mnou, je proti mně; kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.
Lk 11,15-23
Kategorie:
Zobrazeno 41689x