Když přemýšlím nad smyslem svého života, pokládám si různé otázky: Co tady vlastně dělám? Proč vlastně žiji? Odpověď na podobné otázky není jednoduché formulovat, a tak se mi moc líbí formulace, kterou použil v knize „Pozor srdce muže“ John Eldredge: Mou hlubokou touhou a smyslem života je „sloužit dobrému králi“… Každý den chodím do práce, abych uživil sebe a svou rodinu, občas se zlobím na veškerou byrokracii a neochotné úředníky, taky mi před nedávnem doma praskl bojler a musel jsem ho složitě opravovat. A aby toho nebylo málo, byl jsem tento týden u zubaře. Když sleduji tyto své „úkony“ bez širšího kontextu - pak musím konstatovat - není v tom hlubší smysl. Je tady ovšem ještě druhá stránka mého životního „plahočení“. Věřím totiž v Boha… ba co víc… věřím Bohu. Věřím Bohu, který řekl, že mě má rád, že mu na mě záleží. A taky věřím Bohu, který se dokáže spravedlivě rozčílit, který má smysl pro dobrodružství a taky pro humor. Pokud byste se mě tedy zeptali, co tady na zemi vlastně dělám, asi bych přes všechny každodenní starosti odpověděl: „Sloužím dobrému králi.“ Proč mu „sloužím“? No…, to sloužím není úplně 100% trefné, protože vlastně mu nejen „sloužím“, ale jsem prostě s ním. Takže: proč s ním chci být? Popíšu to pomocí jednoho příkladu… Jsem spolumajitelem jednoho „eseročka“ a jedním z našich klientů je společnost Nestlé. Když někomu svou firmu představuji, obvykle se o tomto klientovi zmíním (docela nenápadně :-). To proto, že jsem hrdý na to, že pro tuto světovou společností můžu pracovat. Asi bych se před druhými nechlubil, kdybych pracoval pro nějakého „Čumprdlika s.r.o.“. Stejně tak jsem hrdý na to, že můžu žít a být ve službách „dobrého krále“. Toho „krále“, kterého mi přiblížila Bible, ale snad ještě víc zázraky v životech lidí kolem mě, a snad úplně nejvíc moje osobní zkušenost s jeho působením. Co jsem tím získal? To první, co mě napadá, je pokoj. Spolehnout se na někoho, kdo není omylným člověkem, je rozhodně uklidňující. Moje známá - lékařka, zastává názor, že drtivá většina nemocí má původ v psychickém tlaku, kterým procházíme. Jestli je to tak, jsem si jist, že být na Boží straně má blahodárný vliv na moji psychiku, a skrze to na celý můj život. Získal jsem taky spoustu dobrých přátel. Jsou to lidé, kteří „slouží dobrému králi“ - tedy Bohu, stejně jako já. K tomu jsou fajn, a tak je mi s nimi jednoduše taky moc fajn. Přemýšlím, co jsem ještě získal… ale vlastně už tak je toho dost a rozhodně bych to nechtěl ztratit. Co napsat na závěr? Myslím, že na první pohled jsem stejný jako tisíce chlapů v mém věku. Chodím do práce, mám rodinu a chystám se na dovolenou do Chorvatska. To v čem je rozdíl je vědomí vyšší autority. Mým smyslem života je tedy: „sloužit dobrému králi”. Věřím tomu, že je to to nejsmysluplnější, do čeho můžu investovat své síly. Z podnikatelského prostředí vím, jak špatné jsou „krátkozraké investice“. Investice mých sil a prostředků do „služby Bohu“ je investicí, která má vliv na věčnost, a to je vlastně další věc, která mě moc těší. Milan Michalko, listopad 2007