Máš nějaký problém, těžkost? Chybí Ti něco, po čem moc toužíš? Rada z mé životní zkušenosti je: Jdi za Bohem, a ta záležitost se „sama“ jak nejlépe vyřeší. V evangeliu podle Matouše(kapitola 6, verš 33) říká Ježíš: Hledejte především Boží království… Jaký byl můj problém? Sotva jsem začala dospívat, líbili se mi kluci, byla jsem do některého z nich „šíleně“ zamilovaná, jak už mladé holky bývají. Toužila jsem, aby má láska byla opětována, aby si mě vyvolený mého srdce vzal a žili jsme spolu šťastně až do smrti. Potud žádné neobvyklé dívčí přání. Snad jen jsem byla ve výběru trochu náročná, chtěla jsem potkat svého skutečného prince, a trochu jsem si vybírala. Ale taky nic neobvyklého. Jenže šel čas, kamarádky už měly první lásky, pak už vážné přítele, pak se vdávaly. A já jsem kromě hezkých snů, ojedinělých schůzek či nedůstojných „zkušeností“ žádného skutečného přítele neměla. Žádný opravdový vztah, natož s oním vysněným „princem“. A tolik jsem toužila po své velké lásce!Osud mi přitom nadělil hojně na všech ostatních rovinách života: Byla jsem úspěšná ve studiu, všestranně nadaná, zdravá, všechno mě bavilo, všechno se mi dařilo. Jen to, na čem mi nejvíce záleželo, se nedařilo. Jakoby se zde proti mně osud spiknul. Ale mohu chtít vůbec ve všem v životě mít zdar? Byla jsem vděčná za zdraví, za studium…nicméně ke štěstí mi cosi podstatné chybělo. Úspěšně jsem vystudovala náročnou vysokou školu, a protože jsem byla pořád sama, vybrala jsem si i náročný obor v práci, ať se realizuji „aspoň“ v kariéře. Jistá náplast to byla, práce mě svými problémy pohltila, úspěchy mě naplňovaly, ale byl to přece jen útěk, náhražka, “náplast“. Do třiceti jsem si ještě byla stále jistá, že toho pravého najdu. Účastnila jsem se různých společenských akcí, jezdila s partou do přírody, na hory, dopisovala si i s cizinci s určitou nadějí, že třeba i tahle cesta by mohla vést k cíli. Tedy osobně jsem se snažila dost. Docela „handicapem“ k hledání životní lásky bylo, že jsem se nedokázala mužům podbízet, nadbíhat či jak se to ještě dělá. Byla jsem příliš hrdá. Navíc to nesedělo k mé vizi prince, který si mě najde, a právě a jen mě bude chtít. S léty nadto ubývalo příležitostí, pánové bývali zadaní, a stavět na rozbitém manželství své životní štěstí mi připadalo-nešťastné-. A kupodivu s léty paradoxně přibývalo i mých nároků!Situace se stávala jaksi neřešitelnou, a mi to bylo pořád moc líto. A tak zatímco některé mé známé se už rozváděly, já jsem stále svou životní lásku nepotkala. Ve 33 letech jsem už složila úspěšně nejvyšší zkoušku ve své odbornosti, kariéra utěšeně kvetla, a taky jsem vylezla na nejvyšší horu Evropy, i v zálibách se mi dařilo. Ale já bych tyto zjevné životní úspěchy ráda vyměnila za dobrého životního partnera!Za toho pravého. Kompromisy v téhle oblasti už nešlo dělat, tak jsem to cítila a rozhodla se. Aby mě druzí nelitovali, říkávala jsem, že se ani vdávat nechci. Trochu pravda to byla –nechtěla jsem manžela za každou cenu. Chtěla jsem ideál. Celou tu dobu jsem se stále jaksi přibližovala k Bohu. Už v pubertě jsem se rozhodla, že Bůh musí být, jinak by lidský život neměl smysl. Takže jsem byla věřící , ale živá víra se objevovala pomalu . Hlavně díky problémům, kterých pořád tolik bylo. Prosila jsem , vysílala prosby „nahoru“, a stále častěji se mi stávalo, že mi opravdu Někdo odpovídal. Takové ty neuvěřitelné náhody, kterých když se sejde několik za sebou, pak už to prostě náhoda být nemůže…A tak začal můj vztah s Bohem. Tedy s Bohem křesťanství, Ježíšem, neboť pod pojmem Bůh si lidé představují různé osoby, energie, věci… Bůh mi opravdu odpovídal. Čím více jsem ho potřebovala a naň se musela spolehnout, tím více. Ve všech oblastech slyšel, nejvíce snad v mé stresující práci. Jen v té oblasti hledání životního partnera jakoby neslyšel. Podezřívala jsem ho, že mi asi dát „toho manžela“ nechce…taky proto jsem se snažila sama si ho najít, taky proto jsem mu tuhle oblast nikdy úplně nevydala. Přitom známý požadavek křesťanství je-Dej Ježíši všechno, celý život, všechny oblasti, důvěřuj mu, protože on má ten nejlepší plán pro Tvůj život. Protože Tě stvořil a má Tě tak rád…jako nejdokonalejší rodič své dítě… V roce 1995 jsem projezdila hodně zemí, na báječných dovolených jsem potkávala spoustu mužů, byla jsem úspěšná a pohledná žena…a zase nic. Snad jen ty zážitky Boží pomoci, ochrany byly stále zjevnější… Ježíš říká: „Hledejte především Boží království…“ Na konci tohoto roku jsem se rozhodla a řekla : “Pane Bože, je mi 34 let, mužského jsem si nesehnala ani na těch báječných a drahých dovolených, zato Ty se mě stále ujímáš a pečuješ o mě. Zkusím ti ten příští rok, rok 1996, věnovat, všechny své dovolené Ti „obětuji“, půjdu přednostně na křesťanské akce, protože zažívám, že Ti na mě skutečně záleží. A jestli nechceš, abych se vdala, pak jak Tě znám jen proto, že víš, že bych v manželství nebyla šťastná“. Tak tuhle „slavnostní řeč“ neslyšel nikdo jiný než Bůh. Ono to nebylo až takové hrdinné odevzdání života Bohu-dobře jsem věděla, že při mých nárocích a představách a při mém věku by se musel stát skutečný zázrak, abych ještě potkala svého vysněného prince. A zázraky dělá jedině Bůh… „Hledejte především Boží království“. . Onen rok 1996 byl nejkrásnějším rokem v mém dosavadním životě. Všechny ty křesťanské akce, které jsem skutečně absolvovala, byla dobré, krásné, u salesiánů, charismatická konference, biblické hodiny, obnova v Duchu svatém, kurz Filip. . přesto se mě nic tak nedotklo jako jakýsi kurz Komunita pořádaný jakýmsi novým katolickým hnutím, Komunitou Jana Křtitele. Na tomto kurzu jsem se já, osobně, nečekaně a neuvěřitelně, SETKALA S BOHEM. Skončila má víra, že Bůh je. Už nevěřím, že je Bůh, už VÍM, ŽE JE BÚH. Ten zážitek byl největším hnutím mého života. Nejkrásnějším. Nedá se popsat, musí se prožít. A když je pro mě, musí být pro každého. Snad přece pokus o „popis“: obrovská radost…nadšení…úžas…Jaký je Bůh? Nevím, poznala jsem tak málo z něj-snad jen: . . . úžasný, “super“, překonávající všechny ty naše pozitivní představy…neuvěřitelný…. Začal rok 1997 a já jsem svěřila, s radostí a důvěrou, Bohu opravdu celý ten svůj život. Stále jsem byla sama, bez mužského partnera…ale nyní konečně spokojená , šťastná. Mé osobní setkání s Bohem, Ježíšem, mi potvrdilo, že člověku ke štěstí stačí Bůh sám. Jak známá fráze z učebnic křesťanství, Jak těžko se tomu věří, pokud to člověk osobně nezažije! Celý Ježíšův výrok v evangeliu je: „Hledejte především Boží království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. “ Takhle Ježíšův výrok zachytil evangelista Matouš(6, 33). A já jsem ve svém hledání opravdu šla nakonec především za Bohem, za jeho královstvím. . Ježíš říká: „a všechno ostatní vám bude přidáno…“ V březnu roku 1997 jsem se zamilovala. Jako mnohokrát v životě. Jenže tentokrát jsem věděla, že to chtěl i Bůh. Nikdy před tím jsem to takhle necítila. Co z toho jen bude? ? Prožila jsem si období nádherné a „napínavé“ zamilovanosti. Jako v sedmnácti jsem řešila, má mě rád…všiml si mě více? Je hezké být platonicky zamilovaná do krásného prince. Ten rok jsem si opravdu užila, v partě jsem mu byla nablízku, poznávala ho, obdivovala jeho dobré stránky a doufala, že má i ty horší, abych s ním vůbec mohla jednou žít , kdyby on snad, náhodou…. Začátkem roku 1998 jsme si oba přiznali, že jsme vzájemně stejně zamilovaní…Začalo snad ještě krásnější období randění. Bylo mi 37 let, když jsem začala chodit se svým prvním „princem“. Jemu bylo nepatrně míň. To období opět „nemělo chybu“. Do té doby jsem si myslela, že taková láska se dá prožít jen v sedmnácti. Já jsem ji prožívala o dvacet let později!Já jsem věděla, že mi mého „prince“ dává Bůh, On byl zamilovaný stejně jako já. Takže jsme se sňatkem neměli důvod otálet. V polovině roku 1998 jsem se vdala. Mám úžasného manžela. Čím déle jej znám, tím více žasnu, kde ho Bůh pro mě schoval… a našel…A jsem Bohu nevýslovně vděčná. Ježíš říká: „a všechno ostatní vám bude přidáno“. . Je konec roku 2005. Je mi 44 let. Dočasně jsem opustila práci. . Svůj pokojík v domě rodičů jsem zaměnila za rodinný domek v jiné vesnici. . , . mám skvělého muže a tři nádherné zdravé kluky: Pavlík má šest, Matýsek čtyři a nejmenšímu Tomáškovi budou dva roky. Užívám si radostí i starostí rodičovské dovolené. A jsem plná vděčnosti Bohu. . Dovolím si vrátit se na začátek mého psaní: Máš nějaký problém, těžkost? Chybí Ti něco, po čem toužíš? Běž za Bohem-Ježíšem. Taková je má rada, vyplývající z mé životní zkušenosti. Jeví se mé svědectví trochu jako pohádka, zázrak? Kdo jiný než Bůh má „licenci“ na zázraky? Každý z nás je neopakovatelný, jedinečný. V tom jsem i já jedinečná, výjimečná-ale jinak výjimečná nejsem. Zažila-li jsem takový mocný zásah Ježíše já, může ho zažít kdokoli jiný. I Ty. Odevzdej svůj problém Ježíši. Nejlépe hned celý svůj život. Není lepšího Pána než ten, který Tě stvořil a má Tě tak rád, že za Tebe dal svůj život. Moc mi ve víře pomohlo a pomáhá společenství jiných věřících. Na to jsou církve opravdu dobré. Samému se těžko věří a povzbuzuje. Těžko prosí o to, aby ho Boží Duch vedl a naplnil. Je mnoho výborných společenství a komunit v naší zemi. Stačí poprosit Pána a rozhlédnout se-on už Tě Ježíš povede cestou pro Tebe nejlepší. I naše Komunita Jana Křtitele je otevřená všem, kdo Ježíše hledají, potřebují www.koinonia.cz Přeji Ti podobně nádherné setkání s Ježíšem a stejně mocné Boží doteky, a třeba ještě úžasnější dobrodružství víry, než o kterém tady, plná vděčnosti k Bohu, podávám svědectví. Anička z Těrlicka, prosinec 2005 P. S. Vždyť u Boha nic není nemožné…! Jeho úžasné dary(viz foto): Tomáš, Matěj, Pavel. Listopad 2005.