Odebíráme s manželem zpravodaj „Brána", kde vaše Společenství pro Ježíše pozývalo na tento kurz, který nás velmi zaujal. Řekli jsme si, že by určitě bylo dobré ho absolvovat, protože duchovní boj a útoky zla jsou v našich životech neustále a člověk by měl být připraven, aby takovýto boj byl schopen s Boži pomocí zvládnout. Protože byly prázdniny a naši rodiče vzali děti na prázdniny, nic nebránilo tomu, abychom se přihlásili a po 4 letech opět rozjeli do Kroměříže. Bylo to tak trochu jako návrat domů, vždyť tady jsme se tenkrát "znovu narodili" pro Ježíše. Jela jsem s ostychem a rozpaky, jaké to po těch letech bude, ale "doma" se opravdu nic nezměnilo. Stejné i nové (otec Piotr, Alenka), usměvavé tváře a tichá radost, že se zase vidíme. Znovu jsem zde mohla prožívat pokoj, radost a společenství s lidmi stejného smýšlení a jdoucími po stejné cestě. Láska a vřelost srdcí. Když jsem tenkrát před lety psala svědectví z kurzu "Filip", psala jsem to, co mi tenkrát připadalo nejdůležitější. Teď ale, při sdílení ve skupinkách jsem pochopila, že je toho daleko víc, než jsem si myslela - za co mohu Bohu děkovat. Jak mne nesl a nese celým životem. Že mne miluje, (...zamiloval jsem si tě láskou odvěkou..). Taky jsem si uvědomila, že ono svědčení druhým o tom, jak veliké věci mi Pán učinil, neprospívá jen těm druhým k povzbuzení, ale i mně samotné k uvědomění si, že je stále za co Pána chválit a že je stále za co Mu děkovat. Zvláště když mám někdy pocit, že skryl přede mnou svou tvář a daleko je ode mne Jeho milosrdenství. Jenže je to jen naše zdání. Vždyť Bůh sám ve svém slově říká ústy proroka Izajáše: „...neboj se, já jsem s tebou, držím tě za pravici, já jsem tvá pomoc.!" A taky: „ ...cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, zřeknout se syna svého života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu, hle vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou neustále.." A protože Bůh je pravda, tak ten náš pocit, že je Bůh daleko, je jen lež a víme, kdo je otec lži. Ďábel a tuto lež nám podsouvá v okamžicích našich selhání a slabostí. Ale jak jsme na kurzu slyšeli, tady právě pomáhá prohlašovat tyto Boží přísliby pro nás a můžu potvrdit, že pak přichází pokoj a radost. Všechny ty Boží milosti se mi tedy při sdílení ve skupinkách znovu vybavily i ty, na které jsem málem zapomněla. Dar víry, já i manžel (abychom mohli jít spolu), děti, uzdravení částečné hluchoty při mši P.Alvara, zaměstnání, služba v církvi, kdy po absolvování Obnovy v Duchu sv. jsem zatoužila po nějaké službě, která nebude na úkor rodiny a po modlitbě otevřela Písmo a četla – „... budeš-li pronášet vzácná slova, nic bezcenného, budeš mými ústy."( Jer.15, 19 druhý verš). A tak mne napadlo, to by bylo krásné být Božími ústy. Ale jak? A pak mi to došlo. Kdy já coby hříšný člověk můžu pronášet vzácná slova? Když budu lidem číst Boží slovo! A tak mi vznikla lektorská služba, kterou mi už dříve nabízeli, ale ze které jsem vždy měla strach a trému. Netvrdím, že ze mne tréma spadla - ale je to spíš obava, abych opravdu byla těmi Jeho ústy. A taky je to služba, která není na úkor rodiny, protože jsme většinou na mši všichni spolu. Prostě děkovat je stále za co. A vlastní kurz - kromě povzbuzení ve skupinkách mi znovu připomněl, že opravdu život křesťana, pokud nechce jít se světem, ale s Bohem, je boj. Boj s mocnostmi zla, které se mne snaží odvést z této cesty. A že často se jim to daří. Taky mne kurz znovu upozornil na vše to, na co občas zapomínám. Všechny ty zbraně, kterými jsou - modlitba chvály, přímluvná modlitba, půst, Ježíšovo jméno, Ježíšova krev, Boží slovo a svědectví. A že je málo používám a už vůbec ne všechny najednou. Že nejsem dobrým Božím bojovníkem a na té cestě za Ním pak často upadám a bloudím. ("Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka. Pane, vždyt' jsem na tvá přikázání nezapomněl!" Ž 119,176 - tak toto slovo bylo pro mne před kurzem zrovna dost aktuální). Prožila jsem na kurzu přítomnost Boží lásky ve společenství s druhými. Naplnila mne radost, že Hospodin je Pánem a vládne mocí, kterou nám propůjčuje, abychom i my se mohli podílet na Jeho vítězství, vítězství nad sebou samými a svými hříchy, které nás od něho vzdalují a odvádějí, a že taky mžeme bojovat i za ty druhé, které neseme v srdci, i za ty, kteří to potřebují. Že nám dal tyto zbraně a sílu Ducha svatého jimi bojovat. Jen čeká na to naše - ano, Pane, já chci. I já chci být Tvým vojákem a nést Tvé zbraně i druhým. Protože jak říká apoštol Petr ve svém 1.listě, kap. 5. verši 8 - 11 "Buďte střízliví! Buďte bdělí Náš protivník ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu zakotveni ve víře a pamatujte, že vaši bratři všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ." Takže nemohu než neděkovat Pánu, že mne na kurz poslal, kde jsem byla obnovena, utvrzena, posílena a postavena na pevný základ, jímž je Ježíš Kristus a pevná víra v to, že zbraně, které nám dává, jsou mocné, a budeme-li je používat, budeme s ním moci stále jít tam, kam nás povede. Děkuji otci Piotrovi, všem sestrám a bratrům, kteří nás celým kurzem provázeli a do tohoto boje uváděli svým vyučováním a svědčili o pravdivosti svých slov - už jen tím, jak s nimi bylo dobře a jak z nich vyzařovala Jeho radost, Jeho pokoj a Jeho láska. Ať Vám všem Hospodin žehná a ať vás chrání, ať nad Vámi rozjasní svou tvář a naplní Vás svým pokojem a svými dary, aby stále bylo z čeho rozdávat všem potřebným. Jana Kameníková, Hodonín, listopad 2003