Vyrůstala jsem v tradiční křesťanské rodině a víru jsem brala jako povinnost. V neděli jsem šla do kostela a dvakrát ročně ke zpovědi. Nechtěla jsem na tom nic měnit, vyhovoval mi tento styl života i v manželství. Brzy se nám narodily 2 dcery a náš společný duchovní život byl v troskách. Více se nám líbilo chodit po barech a užívat si života. Bydleli jsme s manželem v podnájmu a měli jsme v plánu přistavit dům u manželových rodičů. Jenže půjčku jsme nedostali a našetřené peníze jsme taky neměli. Manžel byl nucen změnit práci a odejít do Zlína, kde více vydělal. Jezdil domů na víkendy a byl s rodinou opravdu málo, takže když přišel známý s nabídkou podnájmu ve Zlíně, byli jsme nadšeni. Za rok a půl nás paní z podnájmu vyhodila a my jsme se ocitli na "ulici". Tato situace mě přinutila hledat pomoc u kněze, protože jsme ve Zlíně nikoho neznali. Kněz mi hodně pomohl, po dlouhé době mě vyzpovídal a dal nám kontakty na věřící rodiny. Začala jsem zoufale hledat Boha, cítila jsem, že je velmi blízko a zároveň tak nedostupný. Bůh tak toužil po našem navrácení k němu, že nás nechal padnout až na dno, abychom ho tam našli. Později jsem pochopila, že tyto starosti a taky má nemoc (od dětství jsem měla epilepsii, která se projevovala silnými tiky, a lékař mi již zakázal další děti) byly pro nás požehnáním. V této zoufalé situaci nám bylo nabídnuto, abychom jeli na kurz Filip a následně nato na katolickou charismatickou konferenci do Českých Budějovic, vyprosit si pomoc v naší situaci. Protože jsem jiné řešení než padnout na kolena neviděla, jeli jsem i s manželem. Na kurzu Filip jsem svěřila svůj život Ježíši a na konferenci jsem se s ním potkala – s živým Ježíšem. Oslovil mě, požádal mě o odpuštění (zatímco já bych měla prosit Jeho) a já najednou nemohla pochopit tak velkou lásku, jakou má Bůh ke mně. Najednou jsem viděla svoji hroznou bídu, jaká jsem, jak žiji, v jaké přetvářce – to vše mi Ježíš odhalil. Naplnil mě obrovský pokoj a láska a já jsem si byla jistá, že Ježíš ví o našich trápeních a že se o nás postará. Po příjezdu domů začal Pán ihned jednat. Najednou tu bylo bydlení – úplně zadarmo, jen opravit. Pán mě uzdravil, ale nejdříve musel uzdravit mé zraněné srdce a pak mě úplně zbavil mé nemoci. Dal nám další dvě děti a ještě nám poslal do rodiny třináctiletou dívku, která zůstala sama bez rodiny. Starostí a problémů máme pořád dost, ale víme, kde máme hledat sílu, když jsme na dně, na koho se obrátit a prosit o pomoc. Věříme, že jsme v rukách našeho nebeského Otce jako ptáčátka a on vede a řídí náš život na tomto světě. Nikdy bych nevěřila, že já budu schopna vychovávat pět dětí, měla jsem plně jiné plány (2 děti a kariéru). Vím, že bez Boží pomoci bych neudělala nic, že jsem slabá a hříšná. Ale když jsem slabá a už nemůžu, tehdy Ježíš jedná a pomáhá. Přestala jsem spoléhat na své síly a snažím se spoléhat už jen na Ježíše. Když máme strach z budoucnosti a padáme pod tíhou starostí, vždy nám pomůže Boží slovo. "Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti." IZ 41,10 Hana Bartozelová, únor 2004, Březnice u Zlína