Chtěla bych napsat osobní svědectví o tom, jak mi Bůh pomohl sblížit se opět s mým manželem a vůbec obnovit náš manželský vztah. Vzali jsme se s manželem před deseti lety. Dnem svatebním jsme zasadili „krásnou květinu“ našeho vztahu. Během tří let se nám narodily dvě děti. Starostí přibylo, času pro sebe jsme mnoho neměli. Postupně jsme začali zapomínat, že je třeba se o onu krásnou květinu také starat. Tak nám asi po šesti letech začala chřadnout. V té době jsem začala hledat cestu k Bohu. Ve víře jsem byla vychovaná, ale ztratila jsem živý vztah k Bohu. Různých problémů přibývalo (trápily mě hlavně zdravotní problémy mé dcery) a já zoufale hledala pomoc, nejprve u několika lékařů, a pak u Boha. Myslela jsem si, že se mohu k Bohu přiblížit jen skrze nějakého kněze a tak jsem se obrátila na jednoho kněze v naší farnosti. Ovšem neuvědomovala jsem si tehdy, že mi chybí ještě něco jiného – komunikace s mým manželem a potřeba sdílení se (manžel tuto potřebu nemá, je spíše introvert, méněmluvný). Tak jsem si našla „náhradníka“ v osobě onoho kněze. Velmi nezdravě jsem se na něj nafixovala a když jsem to zjistila, nevěděla jsem, co s tím. Bylo to jen z mojí strany. Ráda jsem ho vídala, navštěvoval nás a po odchodu z farnosti jsem mu hodně psala. Různě jsem si to omlouvala a s nikým jsem o tom nemluvila. V létě roku 2001 jsme se s mužem rozhodli jet na Manželská setkání do Kroměříže. Je to týdenní kurz pro manžele, který pořádá YMCA Manželská setkání každý rok o letních prázdninách. Byla jsem ohromena tím, jak velké množství lásky se mohlo vejít do jednoho místa. Bůh zde v srdcích lidí velmi působí. Moje srdce se zde též hodně proměnilo. Měli jsme zde konečně čas a podmínky vše si s manželem probrat a já pochopila, že naše uvadající květina potřebuje velkou péči. Dostali jsme zde krásný návod, jak se o ni starat. S oním knězem jsem musela hned přerušit veškeré kontakty. Vše jsem mu vysvětlila, on vše pochopil a radoval se s námi z naší nové zamilovanosti. Nebylo to úplně jednoduché, hodně jsem se modlila, abych se úplně osvobodila od onoho vztahu. Dnes, po roce a půl, se cítím svobodná, bez výčitek svědomí k mému muži a děkuji Bohu, že naše srdce jsou zase blízko sebe. Člověk ale nesmí „usnout na vavřínech“. Po celou dobu až dodnes se nám více či méně dařila péče o květinku, ale to nejdůležitější co jsme si odvezli z Manželských setkáních, je vědomí, že se moc chceme o naší květinku starat. To chtít a vědět jak na to, je strašně důležité. Také je důležité modlit se za své manželství. To jsem dříve moc nedělala. Nedělala jsem vlastně pro náš vztah nic. Myslela jsem si, že ten krásný vztah, který byl na začátku našeho manželství bude trvat nějak automaticky pořád a že není potřeba pro to nic velice dělat. Opak je pravdou. Pro pěkný vztah v manželství je potřeba hodně dělat. A je ideální, když se snaží oba – muž i žena. Před dvěma roky jsem prožila, díky jedné duchovní obnově (kurz Filip), své druhé velké obrácení v mém životě. Zamilovala jsem se do Pána Ježíše jako nikdy před tím. Necelý rok poté se mi na Manželských setkáních otevřely oči a já poznala, že velmi potřebuji i lásku mého manžela. Věřím, že to bylo Boží vedení. Přeji Vám všem, kdo žijete v manželstvích, abyste měli dost síly přemáhat sami sebe a abyste nenechávali svoje „květinky“ vadnout. Ať Bůh sám je vám velkou pomocí. Pavla Genzerová (33 let), Zlín