Je mi 35 let. Byla jsem vychována ve věřící rodině, nikdy jsem nepochybovala, že Bůh je. Moji rodiče mi předali víru, ale moje víra nebyla živá. Snažila jsem se plnit desatero a náboženské povinnosti, protože jsem věděla, že mě Bůh vidí a vidí co dělám, jak žiji; ale Boha jsem vlastně vůbec neznala. Můj život se změnil, až jsem se vdala a přestěhovala jsem se z malé vesnice do Kroměříže. Toužila jsem po živé víře a Pán mě přivedl do společenství u kostela Panny Marie. Byl jsem hned přidělena do skupinky a dozvídala jsem se zde úžasné věci (že mne Bůh miluje takovou, jaká jsem, že Jeho láska je pro všechny, že spása je zadarmo a že potřebuji Ducha svatého) . Toto vše už jsem věděla, tak jsem měla obavy, že na kurzu Filip už nemohu zažít nic nového. Přesto jsem se na kurz velmi těšila. Očekávala jsem, že vypadnu ze zaběhnutého kolotoče každodenních starostí. První den (pátek) proběhl celkem klidně, ale druhý den (sobota) se mě vše velmi hluboce dotýkalo. Na kurzu jsem si uvědomila svoji velikou oddělenost od Boha, svoji bídu a ubohost a svoji prázdnotu (Zj 3,17). Pán mi dal poznat, co pro mě udělal (hluboce se mi vryly obrazy křížové cesty v kapli Arcibiskupského gymnázia). Kurz byl pro mě velkým obohacením a já děkuji Pánu, že mě umožnil zúčastnit se právě tohoto říjnového kurzu. Jemu buď chvála a sláva na věky! AMEN! Alena Dvorská, Kroměříž, říjen 1998