Od drog a alkoholu ke Kristu Ježíši...
... a já jsem měl víc než kdy jindy chuť se opít a dát si drogu. Ta touha byla silnější než já, tak jsem si tak v duchu řekl: "Bože jestli jsi, jestli opravdu jsi, pomoz mi prosím. Zbav mě prosím od toho Zlého, co mi už jedenáct let ničí život." A Bůh tak učinil...
Rád bych se s vámi podělil o můj životní příběh a láskyplné setkání s Bohem.
Mí rodiče se rozvedli v mých pěti letech. Celá moje rodina byla nevěřící. Má matka se pak ještě dvakrát vdala, ale měla problémy s alkoholem. Později jsem se dozvěděl že to byl jeden z důvodu rozvodu s mým otcem. Musím se přiznat že mě to dlouho trápilo. Hodně jsem to jako dítě prožíval, což se promítalo do všech oblastí mého života. Mámin poslední manžel měl a má problémy s alkoholem, takže spolu s mámou pili.
Když mi bylo 13 let začal jsem kouřit a pít alkohol. Dělalo mi dobře být jakoby v jiném světě, neřešit to bolení a tu prázdnotu, která ve mě od dětství byla. Pil jsem alkohol každý den, i ve škole asi od mé 8 třídy. Alkohol se mi stal nejlepším přítelem. Když mi bylo 14-15 let poznal jsem takovou partu lidí, starších asi o 5 let. Jednou mě vzali sebou do Ostravy na mejdan. To jsem však netušil, co se tam bude dít. Řekli mi, že se nemám bát, že něco zažiju. Namíchali pervitin do stříkačky a píchli mi do ruky dávku. Úplně to zatřáslo mým světem. Mejdany trvali asi tři týdny. Bylo to o letních prázdninách. Domů jsem se vrátil a měl jsem úplně modré ruce od injekcí. U nás doma se hodně pilo, ale nešlo si nevšimnout že spím dva dny v kuse a mám rozpíchané ruce. Tak to se mnou šlo další dva roky: alkohol , marihuana a pervitin. V sedmnácti jsem odjel do Opavy na léčení a do toho mi hrozil soud za krádeže, výrobu a distribuci omamných látek. Léčbu jsem celou absolvoval a soud dopadl dobře. Přihlédli na to že se léčím a předtím jsem nebyl trestaný. Po léčení jsem se vrátil domů a celý rok jsem se snažil. Ale doma se pořád pilo a po roce jsem se znova napil.
Pak až do mých 27 let, vždy po třech měsících jsem do toho znovu a znovu padal a nedokázal jsem žít normální život. Rodina mě za to odsuzovala a já to nezvládal. Tři měsíce jsem nevypil ani kapku alkoholu, ale po nějaké době, když už to vypadalo že to zvládnu, vždy jsem spadl. Měl jsem strach z toho být šťastný. Jako malý kluk jsem chtěl, aby má matka nepila a byla aspoň rok jako jiné matky. Vydržela vždy jen asi dva nebo tři měsíce být vzornou matkou. Měl jsem vypráno, vyžehleno, ale pak do toho znova spadla. Z toho ten strach ze štěstí.
V mých 27 letech jsem potkal mou přítelkyni Míšu. Ona si také se mnou musela projít zklamáním. V době kdy byla moje přítelkyně těhotná, to bylo asi nejhorší období které se mnou zažila. Bral jsem takové dávky, že se někdy ptám, jak to že jsem ještě tady. Nechal jsem ji doma samotnou, bez peněz i jídla, třeba i týden. Kradl jsem, abych měl na drogy. Bylo to období temna. Několikrát se mi stalo, že jsem šel kolem kostela nadrogovaný a uviděl Ježíše na kříži a něco ve mě zamrazilo jako by mě něco volalo. Nevěděl jsem proč, ale už od dětství mě hodně přitahovaly kostely.
Pak přišel do našeho života někdo, kdo nechce být v mém příběhu jmenován a povídal mé přítelkyni o Ježíši. Sice tomu v té době nevěřila, ale domluvili se že by mě zkusili vzít do kostela. Souhlasil jsem. V kostele jsem se styděl. Všichni kolem mne mi připadali tak svatí a zdvořilí, přesto jsem docházel dál. Když jsem se loučil u dveří s našim evangelickým farářem, řekl mi jestli ho nechci někdy navštívit. Navštívil jsem ho a on mi povídal o Ježíši. Zajímalo mě to. Myslel jsem, že mě už nemůže nic pomoct. Do té doby jsem zkoušel různé metody, hnutí hare kršna, mormoni, vše co se dalo. Ale o Kristově evangeliu jsem nikdy předtím neslyšel. Začal jsem číst Nový zákon, ale pořád jsem se nesetkal s Kristem.
Po nějaké době si mě ďábel znovu našel a já jsem měl víc než kdy jindy chuť se opít a dát si drogu. Ta touha byla silnější než já. Tak jsem si tak v duchu řekl: "Bože jestli jsi, jestli opravdu jsi, pomoz mi prosím. Zbav mě prosím od toho zlého, co mi už jedenáct let ničí život." A Bůh tak učinil. Žádné touhy nic. Pokoj v duši, lásky plně mě pohladil po tváři a já cítil, že mě má někdo moc rád a že mě nikdy neopustí. Teď když přijde jakákoliv myšlenka toho Zlého, vždy se jen pomodlím: "Otče, zbav mne prosím od zlého." A je to pryč. Za jedenáct let mi nikdo a nic nepomohlo. Pomohl mi až Ten, který mě stvořil a já Mu za to vždy budu děkovat a chválit ho.
Je to již 7 let co jsem uvěřil. Oženil jsem se s ženou svého života, která se mnou tolik vytrpěla. Když však viděla, jak mi Pán Ježíš mění život, také uvěřila a dala se pokřtít. Bůh nás provází. Dal nám krásné tři děti, vede naše kroky, vše mu svěřujeme a On vyslýchá naše prosby. Držím se Ježíše jako klíště. On mi zachránil život, miluji Ho z celého svého srdce. Bez Něj bych byl již dávno mrtev nebo ve vězení. Chvála a sláva Jemu.
S láskou, Marek Dvořák.
Kategorie:
Zobrazeno 16619x