Během půstu je člověk odkázán na žvýkačky - tedy pokud chce kvůli dechu vůbec vyjít mezi lidi. Výsledkem bylo uvolnění plomby (15.6.2007) a bolest. Podle zubaře se však plomba uvolní pouze v případě, že se pod ní něco děje, a že je to jen dobře. Jel jsem právě domů, a přemýšlel jsem, jak budu muset někomu zatelefonovat do 130 km vzdáleného zaměstnání, jestli mne zubař vůbec vezme, jak se potom dostanu do zaměstnání apod. Aby toho nebylo málo, jednalo se o stoličku, o které mi zubař řekl, že jestli ještě jednou plomba vypadne, tak ji už bude muset vytrhnout. Samozřejmě jsem poprosil Boha o uzdravení, ale nic se nestalo.

   Večer jsem o tom doma ještě přemýšlel, a řekl jsem Bohu: "Doktoři a zubaři jsou sice šikovní, ale jenom Ty jsi Jehowa rafa (Exodus 15,26) - Bůh uzdravitel (lékař)." Řekl jsem: "Tati, Ty jsi ten nejlepší lékař!" Poprosil jsem jej ještě jednou o uzdravení toho zubu, a šel jsem spát.

   Ráno jsem se probudil, a zjistil jsem, že mám jazyk z horní strany nějaký "vysušený". Napadlo mne, že je to jako bych byl na zubařském křesle, a měl ho delší dobu vyplazený :-) Musel jsem se usmát, protože jsem tušil, co se stalo. Netuším, jak to Bůh udělal, ale zub mne nebolí, a plomba se ani nehne. Zubař mi stoličku nemusí vytrhnout, a já se mohu radovat.

    PS: Po týdnu mne napadlo podívat se do zrcadla na ten zub. Po chvíli experimentování s velkými zrcadly (žádné malé jsem nenašel) a baterkou, jsem uviděl plombu, která však nebyla podobná té původní. Tato nová se leskla. Vzal jsem tedy foťák, a pokusil jsem se to vyfotit. Na přiložených výřezech je vidět i poměrně detailní záběr plomby, takže si případní čtenáři - zubaři - mohou lámat hlavu, z jakého materiálu mi Bůh tu plombu udělal. Vzhledem k tomu, že podle svědectví dalších křesťanů Bůh obvykle "spravuje" zuby zlatem nebo platinou, nejspíš jde o platinovou plombu. Plomba má kovový vzhled, a na povrchu není hladká jako plomby od zubaře. Celkový snímek si můžete prohlédnout výše, detail zubu najdete zde:

 

                                  Chvála, sláva a díky patří Tobě, Bože!

Autor: Libor Diviš www.musculus.cz/buh