Je čtvrtek, dne 2. února roku 2006. Je krátce před půlnocí. Ve 20.00 jsem si šel lehnout do postele. Snažím se vždy děkovat Pánu Bohu za prožitý den a při těchto modlitbách prožívám pocit těsné blízkosti u Boha, Ježíše a Panny Marie. Před modlitbami se už roky vždy odvolávám na Plamen lásky Neposkvrněného Srdce Panny Marie, a to vždy konkrétní modlitbou. Dnes jsem se rozhodl, že se před spaním též pomodlím radostný růženec. Vždy si vyslovím nějaké přímluvy. První z nich byla za celou rodinu mé bývalé ženy. Pak jsem poprosil Ducha Svatého, aby mě osvítil a dal mi poznat, co mám dělat pro to, abych si dokázal uvědomit, co po mně Pán Bůh v mém životě chce. Prosil jsem, abych dokázal dobře reagovat svým myšlením, slovy i skutky a celým svým životem na to, jaké má Pán se mnou úmysly, co je pro mě určeno v jeho plánu. Také jsem vyslovil prosbu o pomoc, abych dokázal zhodnotit hřivny, které mi On propůjčil. Potom jsem se tento růženec pomodlil. Cítil jsem, že bych se měl pomodlit další růženec. Pojal jsem touhu opět vyslovit nějaké přímluvy. V tu chvíli jsem si uvědomil, že vlastně ani nevím o co mám prosit. Chtěl jsem, aby ta prosba byla co nejsilnější, vše obsahující. Denně se ve svých modlitbách obracím též k Duchu Svatému. Tak i teď jsem na něj začal myslet. A oslovil jsem Jej asi takto: "Duchu Svatý, prosím, osviť mne, abych poznal, o co mám nyní Pána Boha prosit. Protože já sám nejsem schopen vybrat tu nejpříhodnější prosbu." Chvíli jsem rozjímal a pak jsem se začal modlit další růženec. Po dvou desátcích jsem si uvědomil, že se učí, že modlitba je vlastně rozhovor s Bohem. A já si náhle uvědomil, že tato moje modlitba je vlastně jen monologem. Že skutečně já mluvím k Bohu, ale momentálně se mi nedostává od Něj žádné odezvy. Uvědomil jsem si, že Bůh k nám mluví v Bibli. Odložil jsem růženec a vzal jsem do rukou Bibli. Po krátkém uvažování jsem se rozhodl, že Bibli otevřu v místě, kde jsou evangelia. Tak jsem ji tam otevřel. Prstem jsem si ukázal na náhodné místo na stránce. Takže to, co jsem otevřel, byla kniha Římanům, 8. kapitola, 28. verš. Cituji: "Vím, že všechno napomáhá /že Bůh všechno řídí/ k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí." Dále jsem četl od začátku toho odstavce, od verše 26: "Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním." Verš 27: "Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha, neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle." A já jsem v tu chvíli poznal, že právě teď mě Bůh oslovil. Že mi odpověděl na to, co jsem po něm chtěl. Byl jsem velmi dojatý za tu přízeň a za ten dar. A ještě více jsem si uvědomil, jak mě má rád. Ing. Jaromír Vaculík, Prusinovice, únor 2006