Mamka

 

„Mami, poznali jsme Boha, poznali jsme jeho Syna Ježíše, odpustil nám všechny naše hříchy a už se nebojíme smrti, protože máme jistotu, že s Ním budeme trávit věčnost.“ – chrlíme na mamku při častých návštěvách. Obává se, že jsme se stali členy nějaké sekty a popadá ji panika. Jenomže kromě našich zbrklých pokusů přimět ji, aby svůj život také odevzdala Bohu vidí ještě něco jiného. Lásku a dobré vztahy mezi sourozenci, proměnu našich životů.                  Při Jirkově svatbě pozorně naslouchá kazateli, mluvícímu o biblických principech šťastného manželství a cítí, že toto je pravda,na  kterou jí samotné však nikdo nikdy nepoukázal. „Je to vůbec možné, aby Bible byla obsahovala tak praktické a moderní rady?“ – myslí si.

            Při jedné návštěvě říkám – „Mami, Bůh tě miluje. Když nám nevěříš, tak se ho na to zeptej.“     

            Večer leží mamka v posteli a přemýšlí. Mohla by se Pána Boha zeptat, zda skutečně existuje – ale stydí se sama před sebou. A také Bibli nikdy nečetla. Raději do ní nejdříve nahlédne a pak se uvidí. Usíná, přestože někde v srdci slyší tichou výzvu – „Požádej, požádej.“     

            Druhého dne navečer  se jí v srdci ozývají opět ta samá slova: „Požádej, požádej…“ Mamka překonává stud a zřejmě si připadá jako blázen, když do tmy šeptá „Pane Bože, jestli jsi a jestli mne máš rád, dej mi to poznat“.                                                                                   Třetího dne opět navštěvuji rodiče. Mamka sedí v kuchyni na židli, v očích má úžas a snaží se mi popsat, co se v noci odehrálo. Jak vyslovila svou prosbu a najednou měla pocit, že její tělo jakoby přestalo existovat. Jak se setkala s Bohem, s jeho všeobjímající láskou – a jak to bylo nádherné, že se bála, že to ani neunese.

            Od tohoto dne uplynulo 13 let. Mamka svůj život vydala Pánu Ježíši Kristu a stala se povzbuzením a  pomocí nejen sestrám ve sboru, ale i svým nevěřícím kamarádkám., které začala navštěvovat, pomáhá jim a ukazuje jim na život s Bohem.