Už jsou to asi víc než dva roky co mi v močí zjistili vysoký obsah cukru, podstoupil jsem vyšetření, jak ho dělají cukrovkářum a nic se neprokázalo tak jsem to dál neřešil. Na poslední noční na lisovně jsem začal mít problémy/bylo to v lednu 2010, poslední týden/. Projevovalo se to chvěním celého těla a bylo mi dost slabo až na omdlení. Zprvu jsem si myslel, že je to tou záklopkou a s tím se mi nechtělo za doktorkou nebo jsem věděl kam mě pošle/ na kameru s tím jsem měl vždy špatné zkušeností/. S manželkou jsme se za to modlili a manželka vnímala, že tam mám jít, že Pán se skrze to oslaví, ale já to oddaloval a stav se zhoršoval. Pak jsem se rozhodl k lékaři zajít, i když jsem věděl, co mě čeká, bylo to před prázdninami a doktorka mi dala jeden lek a já ho bral chvíli, za tři měsíce jsem se měl ukázat. Vše jsem ji řekl, jaké mám problémy a jak se to projevuje. Když jsem přišel k ní po té době a řekl jsem ji, že to není lepší tak měla obavy s toho, že mám vřed a tak mě poslala na tu kameru. Tam se nic takového nenašlo ani se nic takového nepotvrdilo. S toho jsem měl velkou radost a děkoval za to Pánu. Ale ty zdravotní problémy přetrvávali pořád. Ve svém srdci jsem se rozhodl, že se budu postit od sladkého a taky jsem to řekl Pánu. Stanovil jsem si dobu a vím, že mě Pán v tom podpořil  jinak bych to asi nezvládl, zdravotní problémy přetrvávaly. 3. 11. 2010 Jsme měli modlitební a já jsem byl Pánem posílen, že jsem pojedl jen oběd v práci.    Druhý den jsem v práci dělal déle i ten další, na konci směny se projevily příznaky i ten další den, oba dny jsem se stavoval do kauflandu, nakoupit, v obchodě to na mne dolehlo ještě víc a já sem volal k Pánu, ať mi s toho pomůže. Vnímal jsem od Pána, kup si něco sladkého a já jsem odpověděl, že se postím od sladkého, to samé se odehrávalo i další den, jen s tím že můj stav byl víc zhoršen. V sobotu jak jsem se probudil tak jsem si šel hned lehnout nebo jsem byl moc unaveny a zdravotní problémy se projevily v plné míře. Nepamatuji si, jak dlouho jsem spal asi další tři hodiny a když jsem se probudil tak jsem nebyl schopen pomalí už ani vztanout  s postel. A když jsem volal k Pánu ve svém srdci, tak jsem vnímal ze si mám vzít oplatek a teď jsem poslechl a vzal jsem si oplatek a stav se zlepšil a oči se rozzářily. Maminky jsem se zeptal, jak se projevuje cukrovka, popsal jsem ji svoje příznaky a maminka mi je potvrdila. A to byl pro mne velký šok. Dál jsem se jí zeptal, kdo v její rodině to měl anebo má a zjistil jsem, že skoro všichni, pochopil jsem, že mám dědičnou nemoc, nemohl jsem se s tím vyrovnat a taky smířit. Vadilo mi že mám jednu nemoc z taťkové strany/ růžovka/ a z maminčiné strany  /cukrovka/.    S manželkou se každé ráno spolu modlíme a manželka vnímala, že mě má pomazat olejem a zlomit tu dědičnou nemoc /dědičné prokleti/. Řeknu, vám já jsem na to víru neměl vůbec žádnou, prosil jsem Pána, aby pomohl mé nedůvěře, vzpomněl jsem si na toho tatínka, který to řekl Ježíši    A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám." Ježíš mu řekl: "Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří." Chlapcův otec rychle vykřikl: "Věřím, pomoz mé nedůvěře!" Mk 9,22-24    Chvíli to trvalo než jsem to byl schopný přijmout. Pak jsem řekl manželce, že jo a ona se modlila za mne s pomazáním oleje a zlomila to dědičné prokleti a já jsem v srdci přijal od Pána uzdravení, toto jsem vnímal jsi uzdraven jsi zdrav. I když hned ten den přišli útoky ale když jsem se postavil na zaslíbeni, tak to odešlo. Díky za to patří Pánu Ježíši