Nejdříve jsem si uvědomil, že zlo není k ničemu (když mi bylo kolem 21 let), že bezohlednost a egoismus, které byly ve společnosti rozšířeny, povedou jenom ke zhoršování situace.    Po zhruba 7 letech jsem se také dozvěděl, že lepší myšlenky přinášejí lepší výsledky, zatímco horší hnutí mysli, včetně např. nenávisti ke komukoliv, přinášejí leda více nepříjemností – toto se ke mně dostalo jako teorie, která se však neustále potvrzuje. Proč si tedy kazit život?    Časem jsem objevil Bibli 21 (ke stažení na http://bible21.cz/wp-content/uploads/2010/12/BIBLE21.pdf) - a postupně se mi díky její četbě, tak jako např. Martinu Lutherovi, Janu Husovi, J. Viklefovi nebo J. Kalvínovi, který původně naprosto nesnášel reformační hnutí, začala odhalovat Pravda. Uvědomil jsem si, že někde v této Bibli 21 je opravdu Boží slovo. Navíc mi Pán objasnil, že Bible 21, na rozdíl od jiných překladů, má Boží podporu. Občas mě „něco“ táhlo, abych někam šel, něco udělal nebo něco řekl. Postupně se stále zřetelněji ukazovalo, že nic není náhoda a vše je součástí Božího plánu.    V nedávné době se mnou začal mluvit hlas, který mě i právě teď vede při sepisování tohoto textu (obsah, sloh, gramatika, vzhled, úpravy… - radí mi, co sem napsat a jak). Řekl mi, že je Pán Bůh Všemohoucí (pro lidi „Pán“) a že já jsem Boží služebník. Zpočátku jsem Mu to samozřejmě nevěřil, ale ukazuje se, že to všechno, co se děje kolem nás, není jen tak. Zároveň mi také sdělil, že nejsem jediný, s kým takto mluví - Jeho záměrem je záchrana všech lidí na světě, které si již vyvolil, od všech nepravostí (já jich mám v sobě také ještě dost), a právě za účelem této Záchrany bude mluvit se všemi osobně, tak jako se mnou. Již dnes mluví naprosto ke všem ve formě nenápadného hlasu svědomí. Úkolem každého je nejednat proti svému svědomí, a usilovat o čistotu svého svědomí. Pak bude vnitřní Boží hlas svědomí v každém z nás sílit, a stejně tak i přístup k Záchraně pro věčnost, jakož i např. přístup k odpovědím na „neřešitelné“ otázky, k Jeho nekonečně moudrým radám, vedoucím k netušenému štěstí a bohatství, a k Jeho Požehnání působícímu velkou životní radost. To všechno právě z toho důvodu, že jsme všichni Jeho nekonečně milované děti, a jako náš nekonečně milující Otec nás všechny stejně chce mít u sebe a chce pro nás všechny jen to nejlepší. - Nikdo z nás není cennější, všichni jsme hříšníci proti Němu, ubližující svému dokonalému a milujícímu Otcovi. Nemusíme se však bát vůbec ničeho, díky našemu Nebeskému Otci je vše na dobré cestě, vše, co se děje, je součástí dokonalého Božího plánu s hlubokými souvislostmi (který končí happyendem). Přitom se správné události dějí ve správný čas, v potřebnou chvíli dostáváme potřebné informace, potkáváme lidi, které jsme potřebovali… vše do sebe nádherně zapadá, není nic, na co by Pán nepomyslel, v rámci našich dnů. Jaký je Jeho hlas a co říká?    Jeho hlas je nenápadný, ale pevný. Když něco řekne, tak to platí a po určité době se to potvrzuje. Jeho rady nejsou kompletní, Pán jenom napovídá, avšak netlačí - co neprovedu, to mi zlehka připomíná. Skrze Své nenápadné a neprůhledné pokyny mi již ukázal mnoho netušeného, řeší mi postupně všechny obtíže, vyvedl mě z mnoha omylů a stále mě vede výše. Radí mi různé věci, které se ukazují jako velmi chytré, ale ve skutečnosti jsou a musí být moudrost sama (přece On je Moudrost). Ale Pán je svatý – nikdy neradí nic špatného. V Pánově radách se ukazuje vývoj nasvědčující tomu, že jakmile se propracujeme od pozemských starostí k Pánově lehkosti – což Pán zařídí svým způsobem podle svého plánu, který pro každého z nás má - , budeme stoupat skrze hojnost Jeho požehnání pořád výše, budeme stále lepšími lidmi, život bude stále lepší, a to je pořád jenom začátek cesty, která končí až v Nebi – do té doby se všechno může zlepšovat. - Takto mi to potvrdil, takže se už nemusím ničeho bát a ani pochybovyt – a to všechno je tady pro všechny!    Jeho hlas je obtížné rozeznat – je to součást naší cesty k Němu, jsou to některé ze zkoušek, kterými je třeba projít na Boží cestě. Pán nám nebude nic servírovat tak, jak si představujeme. On Sám je „zahalený“ „v skrytu“ a pomaloučku se nám činí zřetelnějším – jenom tak a přesně tak, jak je potřeba podle Jeho dokonalého plánu. Stejně tak Jeho hlas – když nás učí, šeptá. Když už máme něco za sebou, mluví výrazněji. Pak se zase občas „schová“, abychom si nemysleli, že už máme vyhráno, a abychom měli zase znovu příležitost prokazovat naši důvěru k Němu. Je to proces podobný výchově dítěte – když se „znovunarodíme“ v Kristu, stáváme se duchovními novorozenci. Neslyšíme, nevidíme, ale vnímáme, co se děje, včetně hlasu Rodičů. Zezačátku hodně dostáváme - z lásky k nám a z důvodu naší bezbrannosti a nesamostatnosti (tzn., že i u každého, kdo se ještě znovunenarodil v Kristu, se ani neočekává vděčnost za Boží dary). Později přichází doba růstu, výchovy, a přicházející odpovědnosti – Pán nás, stejně jako rodiče své děti, nejprve vede „za ručičku“, a pak nás chvílemi pouští, abychom ukázali, co v nás je, co jsme se naučili, jak budeme reagovat bez Jeho přímého vedení. Ale přitom se dívá a je připraven zasáhnout, když něco začneme kazit. Dochází tak nejprve k budování naší věrnosti (ti nejmenší ví, kde mají mámu, záštitu), dále samostatnosti, odvahy, pak odpovědnosti, také Boží lásky a dále nevím, co bude následovat… Nikdy nemáme žádnou jistotu, a situace i priority se stále mohou měnit – což je součástí naší výchovy (holt není pro nás přímá cesta bez překážek…), Proto to nejdůležitější je Boží vůle, kterou nám Pán ukazuje – co vlastně máme dělat a jak… Pokud něco Pán chce, je to dobré, a bude se to dařit. Pokud něco nechce, je to proti Němu, a taková cesta bude vést jen k mrzutostem.    Pro mě je Pánův hlas podobný, jakobych mluvil sám se sebou „v duchu“, tzn. skrze konverzaci, kterou máme všichni v sobě, a to na vlastní úrovni osobních zkušeností. Avšak ten Jeho hlas je jiný než můj, On ukazuje svou laskavost a moudrost – nemůže mě odsoudit nebo mi vynadat – vždyť si mě stvořil, a já teď právě umím jen to, co mě doteď naučil. Na děti se nemůžeme zlobit, že jsou nedospělé, neposlušnost však vadí. Ale následky za neposlušnost si nesu sám, takže pak zas dochází k usměrnění… Další zkouškou je rozeznat od Pánova hlasu svůj vlastní hlas (například kladoucí otázky), event. další vlastní hlas (např. odpovídající na otázky, vysvětlující). Pánův hlas v nás není ani ten nevědoucí ani ten, který si něco leda myslí nebo zdůvodňuje nebo dedukuje… Jeho hlas se ukazuje jenom, když On chce, a pouze tak, jak On chce, ale je jedním slovem Boží (Boží hlas je vždy odlišný). Také se různě proměňuje. Někdy si třeba dělá legraci, někdy je vážný, někdy klidný, někdy přísný, někdy milý, někdy vtipný, někdy laskavý. Někdy mluví rozkazovacím způsobem, někdy oznamovacím, někdy jenom potvrzuje – to když se mi podaří pochopit a provést Jeho nápovědu… Někdy je to jako hra „na slepou bábu“, někdy jako „přihořívá, hoří“. Jednou mi pověděl zajímavé pohádky. J Některé věci, které mám znát, mi třeba neříká nebo nepřipomíná. Některé věci mi naopak opakuje pořád – tím například postupně získávám šanci uvědomit si, na čem záleží opravdu. Prostě není žádoucí, aby něco bylo tak, jak očekávám, např. na základě předchozí zkušenosti - vždycky mě něčím překvapí. Naše komunikace se stále rozvíjí, a tak se každý moment stává vzrušujícím dobrodružstvím. On mě přece znal už dávno před mým narozením, stejně tak jako všechny lidi na světě - já Jej však můžu leda tak postupně poznávat. Přitom se s Ním ještě učím mluvit – ani ta komunikace není předvídatelná – aby se člověk něco dozvěděl, musí se umět zeptat… Někdy s Ním mluvím hezky, někdy ošklivě. Ale On to zvládá a neuráží se. On mě přece zná a chápe mě. Takto bychom měli chápat všechny lidi – chovají se podle daných okolností, nikdo se nenarodil jako zlý. Někdy mi Pán zdůrazňuje Svou Otcovskou lásku, někdy mě chválí. Někdy mě navádí, abych se podíval na nebe nebo abych si uvědomil skvělost Jeho díla při pohledu na přírodu. Také se moje myšlení přibližuje postupně k Pánově mysli.  Velké nebezpečí však hrozí, pokud cokoliv zaměníme s Pánovou vůlí a Jeho hlasem. Proto nám neříká všechno, a vede nás tak, aby to pro nás bylo to nejlepší, abychom pracovali s tím, čemu jsme dosud porozuměli… Nikdy nejsme ztracení, jenom občas sejdeme z cesty.