Jako malý jsem byl normální kluk, který hrál hokej, byl ze zdravé rodiny a neměl problémy ve škole. Hledal jsem pravdu ve východních náboženstvích, zajímal se o mystiku, okultismus, a tak jsem se dozvěděl i o křesťanství. V sedmnácti jsem navštívil křesťany a pozval Ježíše do svého srdce. On přišel. Mé srdce konečně nalezlo pokoj a to, co jsem v té době s Ježíšem prožíval, se ani nedá popsat. Byl jsem nadšený. Potom jsme se přestěhovali na Mladoboleslavsko. Bylo mi osmnáct a neuvědomoval jsem si, že je velký rozdíl, když o Bohu jen vím a nebo když s ním i žiji. Já jsem se rozhodl žít podle sebe. Skateboarding, dobrodružství, vzdělávání, požitky, ale především já sám. To vše občas zpestřeno drogami. Můj život tvořil: úspěch, peníze, kariéra, kultura, skate, spousta známých, marihuana, adrenalin, filozofie, a někde v dáli Ježíš. Takto jsem žil čtyři roky. A takový stoupil do vztahu s holkou, ve kterém jsem měl teprve možnost spatřit jaký doopravdy jsem. Nic pěkného. Vztah se rozpadl. Neuměl jsem ho zachránit, neuměl jsem milovat, odpouštět, byl jsem sobecký a hlavně jsem to nedokázal sám změnit! Začal jsem pochybovat o Bohu. A to byl můj KONEC! Do mého života přišla deprese, strach, bolest, žal a vše se mi hroutilo. Přestal jsem věřit na lásku, neboť jsem viděl v manželství jen trápení. U křesťanů jsem však viděl něco jiného. Rozhodl jsem se navrátit k Bohu, tentokrát natrvalo. Ježíš mi odpustil, přijal mě, zahrnul dary a láskou. Najednou se začalo kolem mne vše měnit. Díky Bohu. Když jsem se opravdu topil a potom byl zachráněn, stal bych se bláznem, kdybych znovu skočil do bláta a nezůstal se svým zachráncem! I tebe chce Ježíš zachránit. Dej mu příležitost. Josef Švec, listopad 2006