V neděli 12.března r.2006, při návratu z Agapita, kurzu Izaiáš, který se konal v Čeložnici u Kyjova, se stala mému synovi, řidiči VW Golf, dopravní nehoda. Za Kyjovem dostal smyk a srazil se s protijedoucím automobilem. Jeho zranění bylo velmi vážné, pohmožděná a potrhaná plíce, zlomená žebra, hematom na hlavě, natržená játra, zlomenina pánevní kosti a nártu...a další. První chvíle, kdy jsem se o nehodě dověděla, jsem prožívala jako ve zlém snu, nemohla jsem uvěřit. Syna jsem viděla v sobotu v Čeložnici, když jsem se s ním loučila, šťastného. Že by si jej náš Pán Ježíš Kristus povolal k sobě ? I s touto alternativou jsem v této chvíli počítala, pak jsem se začala modlit se slovy : "Pane Ježíši, jestli Tomáš nemá s Tebou tady na světě vše srovnané a Ty s ním máš svůj plán ještě tady na zemi, prosím Tě o jeho uzdravení". Za uzdravení Tomáše se modlili přátelé z komunity Jan Křtitel, interní komunita v Plzni, při návštěvě Izraele, moje rodina, kněží, kteří Tomáše znají... Ptali jsme se Pána na slovo o Tomášovi a ten slíbil jeho uzdravení, stejné odpovědi dostávali i přátelé z komunity, jejich slova mi potvrzovala, že příslib uzdravení je z Ducha. Téměř tři týdny byl Tomáš udržován v umělém spánku, dýchal za pomocí přístroje. Lékaři nám sdělili, že nejhorší je kombinace jeho zranění, kdy léčení jednoho orgánu znamenalo ohrožení dalšího. Koncem druhé týdne došlo ke zhoršení, začala vysoká horečka, musel být převracen ze zad na břicho, aby mu odtekly hleny a plíce se lépe provzdušňovala ze "spodní strany". Hned od počátku našich návštěv v brněnské úrazové nemocnici, kam byl Tomáš převezen vrtulníkem, mi nabídla pomoc v modlitbě Marcela a Marcelka Fryčovi. Slova, kterými ke mně Pán promlouval v této době byla : Žalm 91,12 - "Na rukou (modliteb bratří) tě budou nosit, aby sis neporanila nohu o kámen" a já cítila podporu těchto modliteb. Mt 6,27 :"Můžeš o jedinou píď prodloužit svůj život, budeš-li se znepokojovat?" Tato slova spolu se slovy o příslibu uzdravení z Mt 8 a 9 mě a všechny mé přátele držela po celou dobu "nad vodou" ve víře v uzdravení. Mohu svědčit o velké zkoušce víry, vidět vlastníma očima něco jiného, než v co věřím. Při pohledu na tělo, které leželo bezvládné před námi, v neustálém chvění ( stresu), neskutečných rozměrů a napojených hadiček, by si člověk bez víry musel zoufat. V této situaci jsme nad Tomášem začali chválit Ježíše a děkovat mu za uzdravení. K tomuto způsobu modlitby mě Duch svatý často přiváděl, když už jsem nevěděla, jak se mám modlit, dostala jsem slovo : "Chval a děkuj" a já si zpívala "Díky, díky , Pane můj, díky Králi můj, Ježíši...". Přesto, že jsme někdy slyšeli od lékařů i zprávy ne příliš potěšující, přichytili jsme se vize Marcelky o plném koši ratolestí, které padají na Tomáše ( ratolest, kterou přinesla holubice Noemovi). Díky tomu,že jsem nebyla na všechno sama, ale Pán mi poslal Fryčovi, se kterými se i Tomáš dříve poznal, zakusila jsem, co je to pravé přátelství komunity. Také přátelé ze Sloupu z Kroměříže pro mě byli velkou oporou, především Štefan a Pavlínka Oščatkovi. Sama bych to všechno, co jsem prožila nevydržela. Po třech týdnech jsem v neděli dostala slovo " Uvidíš zázrak!". Čekala jsem jej v neděli odpoledne při návštěvě, kdy měl být Tomáš již při vědomí, ale z důvodu silného otřesu mozku, byl opět přitlumován. Zázrak jsem viděla, ale až celý další a následující týden, kdy se Tomášův stav rychle zlepšoval. Ježíš z Nazareta připravil cestu na ARU II Úrazové nemocnice tak, že nám lékaři a sestřičky umožňovali návštěvy a naše modlitby. Zažili jsme od nich krásné přijetí. Za lékaře jsme se také modlili, ošetřující lékařce jsem to řekla. Náš Pán připravil i cestu ke sdělení pravdy o nehodě, kterou jsme promodlili s Tomášem žalmem 119. Nebylo třeba žádných utišujících léků a nebude třeba ani žádného psychiatrického léčení. Toto svědectví píšu pro ty, kteří budou procházet podobně těžkou životní zkouškou, že lze takovým obdobím projít s pokojem v srdci, v naprosté závislosti na Ježíši. Důležitá je podpora přátel z komunity, včetně fyzického objetí. Svatý týden a Velikonoce pro mne teď mají nový smysl! Děkuji Ježíši za Jeho blízkost, kterou jsem cítila po celých pět týdnů postní doby, děkuji za pokoj a za uzdravení Tomáše bez následků. Děkuji všem bratřím a sestrám z komunity za jejich zájem, modlitby a přátelství. Díky za přijetí ! Kristus vstal z mrtvých a my v pravdě s ním!!! Marie Konupková, Kroměříž, duben 2006