Byl jsem plný vzpoury a nenávisti vůči komukoliv, kdo se snažil mi jakkoliv mluvit do života. Na všechno jsem odpovídal opačně než se ode mě očekávalo. Rád jsem dělal druhým lidem naschvály. Vadily mi problémy ve společnosti, připadalo mi, že je nikdo neřeší. Tak jsem se rozhodl, že vezmu spravedlnost do vlastních rukou. Přidal jsem se k hnutí "Skinheads" a hluboce jsem nenáviděl Romy. Myslel jsem si, že jedině násilí vyřeší Romskou otázku. Nevěděl jsem, že to, co potřebuji, je setkat se se Stvořitelem vesmíru. Až poté, když jsem se setkal s láskou Pána Ježíše Krista, jsem pochopil, že za všechny problémy lidí může hřích. Pán Ježíš mi dal poznat svoji lásku a to úplně změnilo celý můj život. Nyní miluji Ježíše i Romy, mezi kterými jsem několik let pracoval na ulicích, v rodinách a dokonce jsem byl přes rok kazatelem v romském sboru. Pán mi dal také milost svědčit o mém obrácení na mnoha místech a dokonce i v rádiu. Není Pán mocný? Věřím, že když dokázal změnit můj život, může změnit život kohokoliv. Moji rodiče mi nikdy nevyprávěli o Bohu, který stvořil celý vesmír. Ani ve škole nám o Bohu nikdo nevyprávěl. I když se mě moji rodiče snažili vychovávat a byli na mě vždy hodní, tak stejně rostla v mém srdci touha rozhodovat si o všem sám, bez toho aby mi někdo radil. Na druhou stranu jsem často přemýšlel o tom, proč tu na zemi vlastně jsem. Jaký je vlastně záměr mého života? Jediné, co mohu dnes říct je, že jsem při mém přemýšlení o životě stejně na nic nepřišel. Měl jsem velikou touhu něčeho v životě dosáhnout. Ale měl jsem ten problém, že jsem nevěděl, co bych chtěl vlastně dělat. V té době jsem se seznámil s jedním klukem, který byl "Skinhead". Vedli jsme spolu často dlouhé rozhovory o problémech lidstva, při kterých jsme často skončili u problémů s Romy. Sám jsem měl už v té době s Romy nějaké špatné zkušenosti. Něco špatného se začalo tvořit v mém srdci. Začal jsem více a více Romský národ nenávidět. Úplně jsem propadl rasismu. Stal jsem se jedním ze Skinheadů. Koupil jsem si bomber a nechal se ostříhat dohola. Od té doby jsem se účastnil mnoha setkání skinů z celé České republiky ale i z Evropy. Zažil jsem mnoho bitek mezi Skinheady, Romy, Vietnamci, Jugoslávci ale i anarchisty. Po nějaké době jsem ale začal ztrácet pevnou půdu pod nohama. Začal jsem žít ve strachu z pomsty od mých nových nepřátel, kterých nebylo málo. Také jsem chodil za školu a přestal jsem se úplně věnovat studiu na střední škole. Jako bych najednou ztratil smysl toho, proč bych měl vlastně dokončit vzdělání. Takže to, co následovalo poté, bylo vyloučení ze střední školy. Postupně se také začala zvětšovat propast mezi mnou a mými rodiči. Najednou jsem byl úplně na dně. Začal jsem přemýšlet o sebevraždě. Já, člověk, který chtěl řešit problémy lidstva, jsem se najednou topil v bahně svých vlastních problémů. V té době se můj starší bratr stal křesťanem. Pamatuji si, že když přišel poprvé ze shromáždění církve, z očí mu vyzařoval neuvěřitelný pokoj. Znal jsem ho před tím a nyní jsem byl doslova přemožen pozitivní změnou v jeho životě. Začal jsem ho pozorovat a vedl jsem s ním dlouhé rozhovory. Po nějaké době jsem dostal touhu se s ním jít podívat na shromáždění sboru, kam chodil. Moje první setkání s křesťany bylo pro mě něco úžasného. Připadal jsem si, jako bych se ocitl na jiné planetě. Prožíval jsem přijetí a lásku. Bůh obměkčoval moje srdce. Potom povstal kazatel a začal kázat z Bible, pro mě zatím téměř neznámé knihy. Byl jsem dotčený, slovo kazatele bylo přímo do mé situace. Nemohl jsem se zbavit údivu z toho, jak pro mě byly věci, které kazatel říkal, osobní. Během tohoto kázání jsem začal hluboce plakat. Duch svatý pronikl skrze tvrdou a zraněnou skořápku mého srdce. To co následovalo potom, byla už jen moje spontánní odpověď na Boží volání. Kazatel se zeptal, jestli je mezi přítomnými někdo, kdo by chtěl vyznat Pánu Ježíši svoje hříchy a vydat mu svůj život. Bez váhání jsem povstal a šel dopředu ke kazatelně. Klekl jsem si na kolena a volal jsem v slzách ke svému stvořiteli, aby mě přijal do svého království. Během této mojí modlitby jsem pocítil jakýsi proud tepla, hřála mě Boží láska a spočinul na mě pokoj. Také jsem prožil určité uvolnění v mojí mysli, jako by ze mě spadlo ohromné břemeno. Cítil jsem se jako nové stvoření, věděl jsem úplně jasně, že od této chvíle už můj život nebude stejný. Od tohoto okamžiku se můj život radikálně změnil. Pán Ježíš mě pevně uchopil do svých dlaní a objímá mě svojí láskou. Zároveň mi Bůh sám dal odpověď, proč tu jsem a jaký je záměr pro můj život. Nyní vím, že jedině Ježíš je cesta, pravda i život (Janovo evangelium 14,6). Pán mi dal možnost dodělat jinou střední školu. Také jsem měl možnost vystudovat biblickou školu, stát se na rok misionářem a poté kazatelem. Sloužil jsem mezi narkomany a co je úplný zázrak, přináším už několik let poselství evangelia i Romům. Ježíš změnil moje srdce vůči tomuto nádhernému národu. Bůh mi dal také skvělou manželku, se kterou jsem šťastně ženatý. Bůh je nádherný a život s ním je úžasný. A kde mne najdete? Zde jsou stránky s kontaktem na naše společenství: www.cirkevbezhranic.cz. Stanislav Štrunc, Praha, duben 2003