Když jsem někde v novinách zahlédl fotografii billboardu s reklamou na Plzeňské pivo parazitující na největším křesťanském svátku, docela mne to rozhodilo. A když už si domů občas kupuji právě tuto značku piva, v návalu zlosti jsem přijímal rozhodnutí, že tyhle pohany už za své peníze podporovat nebudu. Ještě chvíli jsem se zaobíral myšlenkou, že ten email, který vedení společnosti pošlu, si za rámeček nedají, když mne KONEČNĚ taky napadlo zeptat se Ježíše, co na to říká On. Jak by se On zachoval na mém místě? Tiše se pousmál a v srdci mi říká: „Proč se zlobíš, Ludvíku? Vždyť ta reklama vyjadřuje skutečnost. Tohle je přece pravda o českém národě. Jeho bohem se stává Požitek. Ve své slepotě mne tady zaměňuje za pivo. Život za požitek. A jen si vzpomeň, vždyť tys na tom do svých 24 let nebyl lépe. Kdybych ti neposlal do cesty lidi, kteří ti o mně vydali svědectví, dodnes bys otročil prázdnému žvanění po hospodách a každé dobré rozhodnutí by z tebe odteklo s posledním vyčuraným pivem…“ Hned jsem si vzpomněl, jak jsem, ještě před svým obrácením, na Rychtě v Malé Morávce taky na posezení vypil 33 piv a pár rumů, a musel jsem uznat, že Ježíš má pravdu. Ten billboard má skutečně prorocký obsah. Smutný prorocký obsah. Stejně jako když velekněz Kaifáš ve skutečnosti vůbec nevěděl, co říká, když vyřkl své největší proroctví: "Vy ničemu nerozumíte; nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ." To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ, a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno. (Jan 11,49-52) Jenomže ti lidé jsou v nevědomosti také kvůli tomu, že já často o Ježíši a všech těch zázracích, které učinil v mém životě, mlčím… Kolik příležitostí jsem už promarnil… Pak se nemohu divit, že pohané oslavují Pivo místo mesiáše. Že bohem jim je Požitek… Takže ten smutný billboard se pro mne nakonec stal jasným prorockým znamením. ZNAMENÍM MÉHO MLČENÍ... Ludvík Šojdr, květen 2003, Kroměříž