Jmenuji se Marek Kolouch a narodil jsem se před 25 lety v Č.Budějovicích. Naše rodina se navenek tvářila velice spokojeně, ale opak byl pravdou. Můj otec byl alkoholik a moje matka to těžce psychicky nesla. Už v 15-ti letech jsem začal chodit na diskotéky. Protože otec často na víkendy jezdil na chatu, tak jsem mohl chodit již v brzké době domů až ráno. Mámě to bylo vcelku jedno, hlavně když věděla, kde jsem. V této době jsem měl první zkušenosti s alkoholem, marihuanou a děvčaty. Měli jsem partu a s tou jsme chodili po diskotékách a klubech. Po první zkušenosti s marihuanou jsem se začal víc a víc zajímat o drogovou kulturu. Přečetl jsem několik knih o životě narkomanů. Jejich styl života mě přitahoval, protože oni měli něco, čím se lišili a hlavně, kdykoli chtěli, mohli si udělat dobře. Asi v 17 ti letech jsem si začal uvědomovat to, že potřebuji v životě víc. Byl jsem na učilišti pro kuchaře. V té době jsem se snažil odlišit ode všech, a tak jsem pomalu, ale jistě začal degradovat sám sebe. Psal jsem básně o smrti, občas jsem pomýšlel i na sebevraždu. Poslouchal jsem rockovou muziku, která směřovala tam, kam já. Nenaplňovalo mě nic. Žil jsem ze vztahu do vztahu, od diskotéky k diskotéce a můj život moc kvalit neměl. V 18 ti letech jsem dokončil školu a začal jsem pracovat v oboru. Pil jsem stále víc a s marihuanou to bylo taktéž. V brzké době mě pohltila taneční a elektronická hudba a tím se začali měnit i moji přátelé. Po několika měsících jsem zjistil, že marihuana a alkohol mi už nestačí. Tak v mé mysli jsem souhlasil, že bych klidně zkusil i něco jiného. V červenci 96 jsem nastoupil na vojnu, kde jsme se sešli parta kluků, co měli drogovou zkušenost. Takže zanedlouho se kouření marihuany v kasárnách stalo běžnou věcí. Na první dovolence na house party jsem poprvé vyzkoušel pervitin a tehdy jsem si uvědomil, že to chci napořád. Bylo mi super. Ten pocit prázdnoty, který jsem si nosil v sobě už několik let, najednou zmizel a já měl pocit, že mi každý rozumí. Od té doby jsem pokaždé na dovolence sháněl pervitin a občas se to povedlo. Stále jsem měl ty příjemné pocity a myslel jsem si, že je to v pohodě. Brzo jsem si začal vozit drogy i do kasáren a začal jsem brát i několik dní po sobě. Do této doby jsem bral jen o víkendech. Ke konci vojny jsem i utíkal z kasáren, abych si mohl kupovat drogy. Díky nim jsem si přišel i na pěkné místo ve skladu. Nakonec jsem dostal 7 dní vězení za útěk. Když jsem se vrátil k rodičům, tak ti již něco tušili, ale nemohli mi to dokázat. Tak jsem se chytl své party a brali jsme dál. Doma jsem jen spal a jedl. Občas jsem našim něco ukradl, protože peněz bylo potřeba a já nedělal. V této době jsem bral skoro každý den a mých problémů přibývalo. Pak moji rodiče odjeli na dovolenou. Já se svojí partou jsme se tedy nastěhovali k nám a k tomu jsem pozval i dva výrobce drog. Ti vyráběli jak pervitin, tak i opiáty. Ale co se nestalo? Moje mamka přijela z dovolený o den dřív a uviděla všechno. Tak abych měl klid, tak jsem odešel z domu. Po 4 dnech jsem se vrátil s tím, že chci se sebou něco dělat. V tý době byli rodiče rozvedeni a táta už rok nepil. Když jsem čekal na kamaráda, aby mě odvedl k rodičům, protože jsem sám nemohl, přijeli si pro mě policisti a já putoval na vazbu. Tam jsem strávil 7 měsíců a byl jsem propuštěn s podmínkou. A tam jsem taky uvěřil v Boha. Pak následovala neúspěšná léčba v léčebně. Znovu jsem se k drogám vrátil. Ale taky jsem byl již krátce v kontaktu s Teen Challenge Plzeň. Po krátké době jsem mohl nastoupit, protože jako zázrakem jsem se dostal na plný detox. Asi po měsíci jsem vydal svůj život naplno Bohu do rukou a tím začala jedna velká proměna mojí osobnosti. Najednou jsem věděl, že už nikdy nebudu sám a ten pocit prázdnoty zmizel. Bůh na mě pracoval opravdu tvrdě a dělá to dodnes. Ve středisku se jsem začal proměňovat od základu. Po 16 měsících jsem šel do re-entru („domu na půl cesty“) a prvních pár měsíců jsem pomáhal opravovat dům pro další klienty. Taky jsem si našel známost, ale ta po několika měsících skončila. Nakonec jsem se vrátil ke svému oboru a pomáhal jsem v Teen Challenge. Bůh na mě stále pracoval a vloni na podzim mi jeden bratr nabídl práci v Středisku křesťanské pomoci Plzeň, což je středisko, které je součástí práce Teen Challenge v ČR. A od nového roku se zde zaučuji. Bůh mi poslal do cesty i partnerku, za kterou mu jsem moc vděčný. Po několika měsících našeho vztahu jsme se rozhodli, že se vezmeme. Tak jsme začali šetřit a zařizovat vše potřebné. Bůh se přiznával ke každé koruně, kterou jsme ušetřili a dá se říct, že mi jsme dali tak 1/3 potřebných prostředků a Bůh skrze mnohé lidi nám požehnal a my jsme mohli poplatit vše potřebné na naši svatbu a k tomu zaplatit i zbytek mých dluhů. A tak jsem se v září oženil se skvělou partnerkou. V ten samý čas jsem si začal dodělávat středoškolské vzdělání formou externího studia. Marek Kolouch, červen 2003, Plzeň