Chtěl bych Vám vyprávět příběh o tom jak Bůh vstoupil do mého života. Žil jsem nezřízeným životem,opilstvím a kouřením marihuany, začalo to na střední škole, kdy jsem se stýkal s lidmi, kteří mě stahovali k pití a kouření. V Boha jsem věřil, byl pokřtěný,ale pravá víra to nebyla, prostě mi Bůh byl lhostejný. Pak jsem školu s odřenýma ušima dodělal a posléze skončil v psychiatrické léčebně. Příčinou byl nezřízený život,opilství a kouření marihuany.Tam mi Bůh poslal člověka, který mi o Něm vyprávěl jako o Stvořiteli, Otci plném milosrdenství a jeho Synu Ježíši Kristu. V tu dobu jsem se začal modlit, no spíš jsem se snažil modlit, protože modlitba není vždy snadná. Po třech měsících mě propustili - uzdravil jsem se a pak jsem začal žít život s Bohem. Modlil jsem se růženec, chodil do kostela a četl křesťanskou literaturu. Dostal jsem se na tu správnou cestu, ale často jsem z ní vybočoval a vzdaloval se od Boha. Opět jsem začal pít (marihuanu jsem už nekouřil). No prostě přes týden jsem žil s Bohem a o víkendu s hříchem. Došlo to tak daleko, že se mi nemoc vrátila. Nebyl jsem už ale hospitalizován, protože jsem měl Pána Ježíše a modlil se. Věřte tomu, pomohlo to - uzdravil mě. Vzdal jsem se alkoholu, špatných věcí a jsem Bohu věrný, snažím se žít svatě a můžu říct, že je to nepopsatelně lepší život. Můžu říct, že ta nemoc byla pro mě požehnáním. Kdo ví jak bych dopadl, kdyby Pán Ježíš tu nemoc nedopustil. Vždyť Bůh zlo vždy obrátí v něco dobrého tak jako u mě. Nevím jak mu za to mám poděkovat, ale myslím si, že největší radost mu udělám tím,že mu dám své hříchy a budu žít dobrým životem. Ježíš po nás chce, abychom žili dobrým životem, nenutí nás,ale zve. Je to na nás,my musíme chtít a on nám pak pomůže. Poprosil jsem Ježíše aby vstoupil do mého života a do srdce. A on to udělal, od té doby prožívám vnitřní pokoj, radost a štěstí. Je to úžasný pocit, když je s vámi ten, který vás neskutečně miluje a vy tu lásku cítíte. Ano, cítíte, pokud nejste v hříchu, Boží láska je pořád stejná, ale necítíme ji proto, protože jsme "oblečení" hříchem a tak nás nemůže prostoupit. Je to stejné, jako když venku svítí sluníčko a my máme zatažené žaluzie. V místnosti taky není světlo a teplo, ale slunce svítí. Jakmile odtáhneme žaluzie, ihned tam pronikne světlo a teplo. A stejné je to i s hříchem.Náš život je v hříchu a proto necítíme Boží lásku. Jakmile ale svých hříchů litujeme a vyzpovídáme se, tak námi proniká Boží láska. Musíme činit pokání, žádat o odpuštění a Pán nám odpustí. Ale my hřešíme dál a dál, stále znovu a jde to pořád dokola. Pravé pokání je tehdy, když litujeme a snažíme se znovu neklesnout. Musíme se znovu narodit a stát se lepším člověkem s pomocí Ježíše. Pak budeme prožívat to nepopsatelné štěstí, lásku, radost a vnitřní pokoj. Nikdo nám tohle nemůže dát, jedině náš Spasitel Ježíš Kristus. Všem, kteří se dostávají na cestu s Ježíšem, přeji hodně štěstí a hlavně Božího požehnání. Martin Martin Rolný, březen 2007